• 28.01.2022

Violka vonná jméno mé,

když přivoníš, tají se ti dech.

V antické době pradávné,

se započal můj krásný příběh.

 

Dvě kmotry u mého zrodu tehdy stály, 

Venuše a Luna – to jejich vůlí jsem.

Do vínku mi vzácné dary daly, 

dary, co pro svět jsou dnes přínosem. 

 

Ochranná síla kmotry Luny,

ukrytá v listech, jež tvoří růžici.

Ač jsem malá, unesu té síly tuny, 

mám ji dost pro všechny trpící. 

 

Venušino tajemství o lásce a plodnosti, 

ve vůni fialových květů hledej.

Tenký stonek, toť perla mojí ladnosti,

jen krásou oklamat své smysly nedej. 

 

Tak vypadám, já, violka, 

to jméno dal mi prostý lid.

Vznešená jsem na pohled, v srdci skrytá rebelka,  

jsem symbolem věrnosti, tvojí lásky věčný klid. 

 

Patronkou mi mezi bohy,

je nádherná Afrodita.

V kniháh znalců jsem známá co by, 

Viola i Odorata.  

  

Nízké trávy, lesy, křoví, 

pláně jiží Evropy, 

dnes daří se mi, ti každý poví, 

kde příjemné jsou teploty. 

 

Rostu planě, vytrvale, 

nevím co je denní spěch.

Jsem stvořena dát rýmě vale,

nedojde mi nikdy dech.

 

Kromě krásy obsahuji,

saponiny, glykosidy, violín a vonnou silici.

Tvoje plíce odhleňuji, 

též nebudeš mít krvavou, v hemeroidech stolici.

 

Jsem znalá magie i šamanismu, 

zvlášť Keltové by mohli vyprávět.

Jsem nepřítelem revmatismu, 

pro mou vůni do parfémů, žádá si mne celý svět. 

 

Z jara, v době květenství,

blahodárné jsou mé natě,

v nich předávám ti poselství,

užívej mne v skutku svatě.     

Když se léto loučí a podzim vyjde navenek,

ty pod Lunou, v ruce louči, nazbírej můj oddenek.      

 

Když mne sušíš nízkým žárem,

odměním tě darem krásy.

Nebudeš jen málem králem,

pod korunou s fialek zůstanou ti všechny vlasy.

 

S láskou Fialka