Sv. Valentýn aneb jak to bylo?

Pro někoho oslava lásky a zamilovaných, pro jiného bezvýznamná záležitost. Mnoho lidí zastává názor, že tento svátek do Evropy nepatří. Přiznám se, že jsem tento názor také kdysi sdílela. V dnešní době je den svatého Valentýna nejčastěji spojován se světcem, který vyznával křesťanskou víru a tajně oddával pronásledované křesťany. Nakonec byl za své konání odsouzen a popraven. Verzí je samozřejmě více a liší se spolu s druhem kultury. Původ svátku tedy zůstává nadále tajemstvím. Přesto zde popíšu jednu, méně známou verzi.

Historické prameny praví, že svátek svatého Valentýna by mohl být ve skutečnosti odnoží starověkého pohanského svátku, Lupercalia. První zmínky o tomto svátku pocházejí ze 6. století př. n. l., ale není vyloučeno, že jeho původ sahá ještě hlouběji do minulosti. Většina dnešních svátků má kořeny v pohanských tradicích a i zde by mohla existovat nějaká souvislost. Pojetí svatého Valentýna jak jej dnes známe, vzniklo totiž až mnohem později.

Svátek Lupercalia se každoročně slavil ve starověkém Římě a připadal na 15. únor. Nešlo však o svátek zamilovaných, ale o divokou oslavu plodnosti a sexu, kde do jisté míry hrála roli i agrese a rituálně pojaté obětování zvířat. Název tohoto svátku je pravděpodobně odvozen od latinského slova lupus (vlk). Nejspíš tak poukazoval na spojení pohanů s božstvem, které ochraňovalo stáda před útoky vlků. Stejně tak by mohl mít název spojitost s legendou vyprávějící příběh vlčice, která odkojila bratry Romula a Rema, zakladatele starověkého Říma. 

Svátek Lupercalia byl velmi zemitého ražení. Jako rituál očisty a plodnosti byl zasvěcen bohu Faunovi. Oslava byla zahájena obětováním kozy (symbol plodnosti) a štěněte. Čela dvou mladých kněží (symbol Romula a Rema), kteří byli pro tento úkon vybráni, byla potřena zvířecí krví z obětní dýky. Ovčí vlna namočená v mléce, se používala pro jejich očistu. Součástí rituálu bylo i hodování. Jedním z atributů byly řemínky, které muži vyráběli ze zvířecích kůží. Běhali s nimi venku nazí a trefovali se jimi do žen, které se k nim přiblížily. To ženám zaručovalo zdraví a plodnost. Muži si z nádob tahali náhodná jména žen, se kterými se po dobu trvání oslavy, někdy i po celý rok, oddávali milostným hrám a plození dětí. V roce 494 byl tento pohanský svátek zakázán křesťanskou církví. V  dnešní době jsou praktiky a forma svátku Lupercalia, nepředstavitelné. Pro pohanské předky měl ale jistě svůj hlubší význam. 

Kam sahají pravé kořeny a původ svátku svatého Valentýna, nevíme. A možná to ani není důležité. Hlavním poselstvím by pro nás měla být láska a vzájemné souznění, ale i vášeň a intimita. A to nejen na Valentýna.